Archiv rubriky: Nezařazené

Rozhovor se stavitelem: Petr Karvánek

Nezařazené

Jak již bývá před velkými českými závody zvykem, nemůže chybět předzávodní rozhovor se stavitelem tratí. Petr Karvánek pro vás připravil finálové tratě a máte se na co těšit!

Co se ti nejvíce líbí na terénu letošního MČR? „Pískovce nad Svojkovem patří k tomu nejextrémnějšímu, co v českých pískovcových terénech máme. Slavíček a jeho pokrevní bratr Tisový vyčnívají nad okolní terén o pěkných pár desítek metrů a pohled na skalní masiv při příjezdu do Svojkova od východu je opravdu impozantní. Mám to tam rád navzdory té brutalitě svahů, která byla vždy obrovskou fyzickou i mentální výzvou pro závodníky. Podobných terénů, které dokáží závodníka totálně vymačkat jako citrón, opravdu u nás moc není. Kdybych mohl porovnat terén loňského MS na Huse se Slavíčkem, tak Husa je takové příjemné pohoupání na řetízkovém kolotoči. Slavíček je Ruské kolo se vší parádou.“

Jak bys popsal tvé tratě? „Navážu na svou předchozí odpověď. V tomto terénu je potřeba přistoupit ke stavbě s nejvyšším stupněm obezřetnosti. To, že se občas poleze po čtyřech a bude se jezdit po zadní části těla, je asi každému při pohledu na starou mapu jasné, ale je potřeba, aby se nelezlo a nejezdilo od začátku do konce. Postavit trať třeba pro finále D21C tak, abych nebyl zatracen, je opravdu oříšek.“

Vydal ses sám do lesa otestovat postupy či celé tratě? „No už je to spíše úsměvné, ale mám ve zvyku absolvovat tu nejprestižnější trať celou a v kuse, tím, jak stárnu, je to čím dál větší výzva. Takže jo, prošel jsem H21A minulou sobotu s kamarádem – maratoncem, samozřejmě o nějakém testování se v mém případě vůbec nedá mluvit. Batůžky na zádech, pivko v plechu s sebou, ale občas jsme i popoběhli. Kdyby někoho zajímal čas, tak čistý byl 3 hodiny 26 minut.“

Petr Pekka Karvánek v prostoru MČR

Jak jsi spokojený s prací mapařů? „Snad poprvé, co se aktivně za BOR účastním přípravy závodů, jsme byli bez výhrad pochváleni předsedou mapové rady Honzou Langrem za úroveň mapy včetně její generalizace. Mapu pro finále dělali z 90 % Zdenda Sokolář a Honza Potštejnský. Zdeněk již mapoval předchozí Slavíček z roku 2011, tenkrát ještě bez použití laserscanu. Honza mimo jiné dostal za úkol zmapovat tu vrstevnicově nejextrémnější část, kde promítnout do roviny terén, kdy na 100 délkových metrech vylezete 90 výškových metrů (Nekecám!), je opravdu „mapařská lahůdka“. Já ty kluky obdivuju, někdy fakt nechápu, jak to zvládají. Porovnání mapy z roku 2011 a té současné je také nanejvýš zajímavé, ale to si nechám raději pro sebe.
Na tomto místě bych rád zdůraznil jednu pro finálový závod naprosto zásadní věc. Mapa je samozřejmě (tak, jak vyžadují regule pro klasiku) v měřítku 1 : 15 000. Nicméně součástí mapy při jejích okrajích jsou výřezy tří skalních měst v měřítku 1 : 10 000 včetně zákresu tratě. To samozřejmě nesmírně pomůže jednak v čitelnosti ale i orientaci v extrémně složitém terénu. Příprava těchto výřezů a hlavně grafické zpracování byly docela náročné, ale výsledek bude, alespoň doufám, pro závodníky velkou pomocí.“

Jaký typ závodníka na Slavíčku uspěje? Co je zásadní pro bezchybné zvládnutí závodu?
„Finálový závod bude výzva pro všechny, ale tak to přece chceme. Na MS ve Švýcarsku v roce 2003 radil před klasikou našim závodníkům švýcarský fenomén (a pozdější vítěz) Thomas Bührer: „Až si při nějakém postupu budete myslet, že jste vzali tu nejpitomější volbu, tak vězte, že to může být zrovna ta nejlepší“. Cituji tuto radu právě proto, že se úplně přesně vztahuje k nadcházejícímu závodu. Více než kdy jindy bude rozhodovat mentální připravenost, kdo nebude mít vůli překonat bolest, kdo nebude mít vůli na té trati nechat úplně všechno, tak nemá nárok a ani si nezaslouží vyhrát. Tak to je. Buďte silní v hlavě a nohy vás dovedou k vítězství, když ne k tomu absolutnímu, tak alespoň k vítězství nad sebou. A ještě jedna rada, před sobotní kvalifikací si určitě najděte čas na proběhnutí po tréninkové mapce, která je součástí karantény. Obvykle je warmupka nic neříkající kousek lesa v terénu, který nemá se závodem moc společného. Tady se ale podařilo vybrat část lesa, který je přesně na pomezí mezi houpavým terénem kvalifikace a brutalitou finále. Očuchat si způsob generalizace je určitě také užitečné… Howgh!“